Všichni děláme, co je v našich silách: Logističtí provideři nabízejí bezplatnou distribuci zdravotnického materiálu a ochranných prostředků, dopravci nabízejí svým zákazníkům své služby mnohdy bez ohledu na ekonomický výsledek, většina z nás dále platí alespoň ty nejosvědčenější zaměstnance s tím, že rostoucí náklady se nám snad v budoucnu podaří vykompenzovat návratem k běžnému provozu. A taky jsme dlouho věřili, že si stát, resp. vláda uvědomují, že když oni pomohou udržet v chodu firmy, ty jim na oplátku nepošlou statisíce propuštěných zaměstnanců na pracovní úřady. Veškerá deklarovaná pomoc je ale koncipovaná v sekretariátech politických stran a v teple ministerských kanceláří zcela odtržených od reality; Je proto i přes dílčí úpravy stále pro většinu nejohroženějších subjektů nepoužitelná, navíc zacílená spíše na skupiny potenciálních voličů než na firmy zaměstnávající mnohdy desítky zaměstnanců, kteří se svými rodinami na jejich fungování plně závisejí. Je nejvyšší čas úvahy o politické prospěšnosti přijímaných opatření nahradit těmi o jejich prospěšnosti pro fungování ekonomiky a samotného státu. Nabízí se tak inspiraci hledat u odborníků, praktiků a lidí s reálnými zkušenostmi. Nebo by k něčemu takovému muselo být ještě hůř?
MR
