Jaká byla Vaše cesta na pozici ředitele Svazu chemického průmyslu České republiky?
Po ukončení působení předchozího ředitele Svazu L. Nováka jsem se zúčastnil vypsaného výběrového řízení, na základě výsledků, kterého jsem nastoupil na Svaz v únoru 2016 v návaznosti na ukončení mého 4letého zahraničního angažmá. Před tím jsem působil v technických a manažerských funkcích v Kaučuku Kralupy, Unipetrolu, Koramu Kolín a České rafinérské, tzn. kolem velkotonážní chemie (kde jsem strávil více než 30 let), několik let jsem byl i členem představenstva Svazu.
Společenská odpovědnost a udržitelnost je dnes velmi často skloňované téma.
Společenská odpovědnost je vyjádřením odpovědnosti podnikatelských subjektů (a nejen jich) k udržitelnému rozvoji společnosti, regiónů jednotlivých míst a uspokojování dlouhodobých potřeb lidí. Jedná se tedy o vyšší způsob uspokojování potřeb, než je jen jejich materiální stránka, ale například i účelné využívání zdrojů, péči o životní prostředí, společenský a sociální rozvoj společnosti, vzdělanost a mnoho dalších prvků rozvoje.
Chemický průmysl má již od roku 1985 celosvětovou dobrovolnou iniciativu Responsible Care, která postupně přerostla z péče o životní prostředí a bezpečnost chemických výrob a chemikálií právě v úsilí o společenskou odpovědnost. Responsible Care je již od roku 2006 prezentováno jako přínos chemického průmyslu k udržitelnému rozvoji.
Představitelé Svazu chemického průmyslu ČR a jeho prvních členských organizací se k plnění principů Responsible Care přihlásili již v roce 1994 (dva roky po svém vzniku) a to jako 23. národní asociace chemického průmyslu na světě. Aktuálně se k plnění principů Responsible Care hlásí 65 národních asociací a přes 400 globálních chemických firem.
V ČR se k plnění principů hlásí aktuálně 79 společností a to 59 individuálních členů SCHP ČR a dále členské organizace kolektivních členů: všech 12 členů Svazu chemických obchodníků a distributorů ČR (SHOD), 7 členu České asociace čisticích stanic (CACS) a firma Colorlak z Asociace výrobců nátěrových hmot ČR (AVNH). Do plnění principů RC jsou zapojeny nejen výrobní, distribuční a dopravní společnosti, ale i společnosti nevýrobní včetně středních a vysokých škol. Základním přínosem dlouhodobé dobrovolné iniciativy je soustavné zlepšování a otevřená komunikace se státními a veřejnými orgány i s veřejností. Od letošního roku byl zřízen mikroweb www.responsiblecare.cz, na kterém jsou údaje o jednotlivých společnostech, průběh veřejných obhajob i historický vývoj dobrovolné aktivity v ČR.
Právo užívat logo Responsible Care má aktuálně 53 společností, které ho pravidelně obhajují ve dvou a až čtyřletém období. Ověření výsledků provádějí členové hodnotící skupiny RC na základě posuzování samohodnocení probíhajícího v jednotlivých firmách. Distribuční a dopravní firmy a čisticí stanice procházejí rovněž jednotným posuzováním SQAS, které zabezpečuje prostřednictvím nezávislých hodnotitelů Evropská federace chemického průmyslu CEFIC.
Na tradici nejstarší celosvětové dobrovolné iniciativy zaměřené na příspěvek k udržitelnému rozvoji vznikla i Cena udržitelného rozvoje SCHP ČR, která je od roku 2006 jediným vyznamenáním pro členské organizace SCHP ČR a aktuálně má 13 laureátů.
Přeprava a skladování chemických a průmyslových látek je velmi specifická. Jaké jsou Vaše zkušenosti a poznatky?
Chemický průmysl je odvětvím, které dlouhodobě přispívá k uspokojování mnohostranných potřeb společnosti. Současně je i nejvíce regulovaným odvětvím a to jak ve fázi výroby – integrované povolování všech výrob – všechna zařízení v ČR jsou provozována na úrovni nejlepších dostupných technik, tak i v oblasti nové chemické legislativy REACH, která vytvořila nejen podmínku pro jednotnou registraci a akreditaci chemických látek a směsí, ale která současně zavázala všechny subjekty zacházející s chemikáliemi k výměně informací po celém řetězci – výroba, distribuce, přeprava, zpracování, prodej a konečné užití k výměně informací o vlastnostech chemikálií a tím i zvýšení bezpečnosti jejich využívání.
Nezastupitelné místo mají v tomto řetězci jednotná pravidla a mezinárodní dohody pro přepravu a skladování chemikálií.
Přeprava se uskutečňuje produktovody (ropná motorová paliva, ethylen, C4-frakce), po železnici a po silnici. V ČR je minimálně využívána lodní cesta s ohledem na splavnost našich vodních toků. V celkovém pohledu ještě stále převažuje železnice (i když je třeba zmínit skutečnost, že cca 13 mil. t ropy, ropných produktů a vybraných chemických komodit je přepravováno produktovodní cestou, která nepochybně odlehčuje železniční a silniční dopravě při zajištění vyšší bezpečnosti a ekologičnosti takové přepravy).
Významným příspěvkem a jedním z projevů společenské odpovědnosti je provozování Transportního informačního a nehodového systému TRINS, který zabezpečuje SCHP ČR a jeho členské organizace společně s Hasičským záchranným sborem již od roku 1996. Systém, který vznikl v zájmu předcházení škod a úniku chemikálií při dopravních nehodách se rozrostl nejen o prevenci, ale i o pomoc při haváriích s únikem chemikálií v jiných zařízeních a odvětvích, nebo na přednostní vyčištění cisteren v případě nutného přečerpání přepravovaných chemikálií.
Jak vnímáte význam logistiky jako konkurenční výhody?
Jako ve všech odvětvích není důležité jen vyrobit, ale i dopravit suroviny a výrobky v reálném čase na místa, kde jsou potřebné a mohou být užitečné. Logistika se zaměřuje zejména na optimalizaci přepravních cest s využitím všech druhů přeprav. Podle typu zboží je preferován určitý druh přepravy, který zajišťuje konkurenceschopnost tuzemských producentů (ať už z pohledu dodávek surovin, tak i z pohledu distribuce konečných výrobků k dalšímu zpracování nebo na trh). Handicapem je určitě možnost využití vodních cest: pro mezinárodní výměnu zboží má nezastupitelné místo využití námořní a vnitrozemské vodní dopravy. Labská cesta je však nevyužitelná, i když v minulosti se po ní řada substrátů a produktů chemického průmyslu přepravovala. Jako vnitrozemský stát máme v oblasti přepravy mnoho nevýhod, které se snažíme odstranit větším využitím multimodální/kombinované dopravy, která mj. snáze umožňuje využití námořní lodní dopravy zejména při mezikontinentálním zajištění surovin a exportu výrobků.
Velkou výhodou jsou existující vlečky v podnicích, které umožňuji jednodušší přístup k železničním cestám. I jejich rozsáhlejší využití (i jejich využití pro práci s kontejnery) by mohlo být v nejbližších letech cestou ke zvýšení konkurenceschopnosti. Skladování surovin a produktů v kontejnerech (při zachování všech platných bezpečnostních předpisů) by mohlo vyústit i v optimalizaci nákladů a optimalizaci výrob.
Spolupráce s dopravními firmami …
Velice úzkou spolupráci mají chemické podniky se členy sdružení ČESMAD BOHEMIA a ŽELSPED. Speciální sdružení pro přepravce chemikálií v České republice neexistuje a i proto vznikl již v roce 1992 při vzniku SCHP ČR výbor logistiky, zabývající se podporou logistiky v podnicích chemického průmyslu. Výbor v současné době řídí Václav Živec, který logistice věnoval v různých funkcích celý život a podílí se na řešení našich logistických projektů.
Od roku 2008 se SCHP ČR zapojil do tří projektů ChemLog 2008 – 2012, ChemLog 2012 – 2015 a ChemMultimodal 2016 – 2019, které byly orientovány na popularizaci a rozvoj multimodální dopravy (dále MM) a vytvářely prostor pro spolupráci s partnery různého zaměření. Velmi významnou tradiční akcí je největší logistická konference ve střední a východní Evropě - Speedchain, na jejíž přípravě se SCHP ČR podílí od roku 2009 a kde jsme prezentovali i závěry projektů, na jejichž řešení jsme se podíleli.
Můžete v krátkosti představit projekt ChemMultimodal a jeho přínosy?
Do pilotního projektu ChemMultimodal se zapojilo 8 výrobních podniků (DEZA, Fosfa, Spolchemie, Synthesia, Synthomer, Synthos, Unipetrol RPA, Vodní sklo) a z operátorů kombinovaných přeprav zejména společnosti METRANS a Bohemiakombi. Pilotní projekt, který je součástí celkového projektu, probíhal od pololetí loňského roku a aktuálně probíhá jeho vyhodnocení. I když rok na změnu struktury dopravy ve vybraných podnicích není dlouhá doba, získali jsme cenné zkušenosti.
Zajímavé bylo již porovnání využívání jednotlivých dopravních módů ve výrobních podnicích. I když podniky mají vlastní vlečky, významně se v posledních 30 letech zvýšilo využití silniční dopravy. Přesto i přes omezující se využití železnice jsou podniky, které z více než 85 % dovážejí suroviny a expedují své výrobky po železnici.
Cílem projektu je navýšení multimodálních přeprav u partnerů pilotního projektu o 10 % a s tím souvisejícího snížení emisí CO2 o 5 %.
Zvýšení multimodálních přeprav jsme porovnávali s rokem 2016. Mezikontinentální přepravy probíhají v kontejnerech téměř ve 100 %. Celkově však využití kontejnerů u jednotlivých podniků představuje aktuálně od desetin procenta do 18,5 % přepravy zboží a surovin. S úkolem 10% nárůstu se vypořádali na stávajících linkách téměř všechny zapojené podniky. Nárůstu se nepodařilo dosáhnout jen u společnosti, která se problematikou již zabývá soustavně a po silnici přepravuje jen 8 % celkového množství surovin a výrobků.
Pilotní projekt rovněž prokázal, že na využití multimodálních přeprav musí být připraveni jak odesilatelé, tak příjemci zboží. Skutečnost, že suroviny přichází v kontejnerech výrazně větším množství, svědčí o připravenosti podniků. U jejich odběratelů čeká všechny ještě velká práce. Vše se však musí řešit e vazbě na technické vybavení organizací a jeho obnovu.
V posledním roce realizace projektu ChemMultimodal se budeme orientovat zejména na šíření zkušeností. Lze konstatovat, že výsledků bylo dosaženo na stávajících multimodálních spojích. Dále budou všichni partneři pokračovat ve složité snaze oživení nových spojů a to zejména:
- Morava – Španělsko
- Morava - severní Itálie – obnova spoje, který již fungoval před rokem 2015
- Přístav Štětín – severní Čechy
- Severní Čechy – Velká Británie
Markéta Vojáčková
Ing. Ivan Souček, Ph.D.
Ivan Souček vystudoval chemické inženýrství a ekonomii na MCHTI, Scuola Superiore Enrico Mattei, DePaul University Chicago, dále pak obhájil doktorát na Vysoké škole chemicko-technologické v Praze. Během své velmi aktivní profesní kariéry působil Ivan Souček na technických pozicích ve společnosti Kaučuk, ve společnosti Unipetrol zastával pozici ředitele rozvoje a člena představenstva, a několik let působil na pozici generálního ředitele společnosti Koramo. V letech 2002 – 2014 zastával pozici předsedy představenstva a generálního ředitele ve společnosti Česká rafinérská. V oblasti vzdělávání od roku 2011 působí na Ústavu ekonomiky a řízení chemického a potravinářského průmyslu VŠCHT Praha. Působil krátce i jako poradce ve společnosti ENA a následně také jako poradce ředitele a manažer projektů ve společnosti NIS v Srbsku. Od roku 2016 vykonává funkci ředitele SCHP ČR. Ivan Souček je také členem dozorčí rady MERO ČR a Čepro, a dále členem Rady Ústavu chemických procesů AV ČR.
V rámci své publikační činnosti je Ivan Souček spoluautorem řady článků, presentací a přednášek na tuzemských i zahraničních konferencích v oblasti polymerních technologií, zpracování a přepravy ropy, rozvoje petrochemických a rafinérských technologií, v oblasti biopaliv a alternativních paliv a o ekonomických aspektech chemického. Je také spoluautorem 8 patentů v oblasti polymerních technologií a 7 knižních publikací v oblasti strategického pánování a řízení investic.
