Přitom chaos je něco, čeho se v komerční sféře snažíme za každou cenu vyvarovat. V obavě před chaosem vznikly národní a globální standardy, které jsou mantrou těch nejúspěšnějších manažerů celého světa. Ty je nutí prověřovat spolehlivost svých dodavatelů, efektivitu vlastních procesů a kvalitu nabízených produktů a služeb. Bez nich bychom nebyli schopni vyrábět miliony automobilů na základě konkrétních objednávek koncových zákazníků, garantovat kvalitu potravin, ale třeba ani zvládnout management vratek z e-shopů. Státní sektor ale funguje k našemu zděšení naprosto odlišně; cílem je splnit úkol, nikoli vyřešit problém. Není nutné problémům předcházet, důležité je postavit se jim čelem, až když v plné míře propuknou. To je ovšem zpravidla ta nejdražší ze všech možných alternativ.
Otázkou je, zda je vůbec možné zkušenosti získané v komerční sféře alespoň částečně transponovat do státní správy. Spíš asi ne. A to je škoda. Šlo by o přirozenou evoluci, která by předešla nutnosti revoluce. I když … podle posledních dostupných informací je velmi pravděpodobné, že část odpovědnosti za vakcinaci nezbytného procenta společnosti převezmou komerční firmy, které jsou připravené proočkovat více než milion lidí – svých zaměstnanců. K části se hlásí obvodní lékaři, svůj díl zajistí snad i starostové, kteří mají blízko k lidem ve svých regionech. To není zásluha státu, to je prostě nutnost. Ale: není to náhodou něco, co my v komerční sféře označujeme pojmem OMNICHANNEL?
Miroslav Rumler
