Máme oprávněný strach, že jakkoli dnes dokážeme lépe než kdykoliv dříve odlišit nezbytné od zbytného, politické ambice a marketingová masáž po skončení pandemie nás vrátí zpátky do hluboce vyjetých kolejí konzumní dekadence postrádající respekt k národní suverenitě, kulturnímu dědictví či pouhé soběstačnosti v produkci elementárních strategických komodit. Pandemie k velké nelibosti většiny z nás představuje nekonečnou přehlídku omylů a selhání lidí, kteří v klidnějších časech deklarovali svou kompetentnost k řešení problémů, ale nakonec tváří v tvář jejich existenci svým tvrzením ani zdaleka nedostáli. A my se teď obáváme toho, že v budoucnu nedokážeme nalézt nikoho lepšího na jejich místo, abychom příště nedělali opět ty samé chyby … Na druhé straně je ale třeba mít na paměti, že historie opakovaně přinesla daleko větší pohromy, než jakou je současná covidová pandemie. Byly tu války, kruté totalitní režimy i epidemie s hrozivými následky na lidských životech. Buďme podobně jako generace před námi alespoň opatrnými optimisty a těšme se na to, co už dnes nazýváme novým normálem. Moderní věda, jež od poslední srovnatelné pohromy urazila obrovský kus cesty v lidském poznání, nabízí dnes cestu nejen k poražení vlastní pandemie, ale také k lepšímu nastavení dodavatelského řetězce i fungování celé lidské společnosti v období po současné krizi. A právě to je pro nás všechny dnes, po roce strádání v nejistotě a bez existence skutečného světla na konci tunelu, tou největší výzvou.
Miroslav Rumler
