Dodavatelský řetězec je nyní mnohem méně stabilní než kdy dříve

Výrobní společnosti se potýkají zejména se dvěma zásadními problémy. Prvním z nich jsou výkyvy v objednávkách zákazníků, kdy v začátcích pandemie došlo k jejich útlumu. S podzimem loňského roku se pak situace otočila a zákazníci začali opět objednávat, mnohdy ve větším množství, než bylo nasmlouváno. Druhým problémem je pak nedostatek dílů a zpožděné dodávky ze strany dodavatelů.

„Vývoj dodavatelského řetězce je v posledních měsících velice turbulentní. Zatímco na začátku pandemie, která v ČR propukla během loňského jara, byl vstupních materiálů dostatek, nyní je situace opačná. Ze strany dodavatelů dochází k nedostatku vstupů, neplatí domluvené smlouvy, množství, termíny, ceny, a často je nastolen „diktát“ cen, o kterých se mnohdy nevyjednává a dochází k situaci „ber, nebo nech být,“ uvádí Ing. Stanislav Havliš, obchodní ředitel zakázkové výroby Tokoz a.s.

„Výrobní portfolio naší společnosti je poměrně široké, na což přirozeně navazuje rozsáhlý sortiment nakupovaných materiálů a polotovarů, zejména jde o odlitky a výkovky, plastové a pryžové díly, elektropřístroje a kabely, hutní materiál či kompletní obrobené dílce. Více než rok se hovoří o finanční krizi či recesi celého tržního hospodářství, kdy se výrobní společnosti budou potýkat s nedostatkem poptávek, s razantním snížením naplněnosti výrobních kapacit a hromadným propouštěním zaměstnanců. Bohužel na trhu se posledních několik měsíců děje přesný opak. Dodavatelé potvrzují mnohdy i trojnásobné dodací lhůty, ceny vstupních materiálů strmě stoupají a volných výrobních kapacit stále ubývá,“ popisuje současné problémy na trhu Lukáš Andrýsek, předseda představenstva DAKO-CZ, a pokračuje: „Již na začátku „doby covidové“ jsme si uvědomovali, že riziko výpadků dodávek materiálů může být velmi vysoké. Logickým opatřením bylo urychlení dodávek již objednaných materiálů a zvýšení skladového množství v naší společnosti. Následným krokem bylo vytvoření pojistných skladových zásob u našich dodavatelů a vystavení nákupních objednávek na delší období. Oddělení nákupu věnovalo mnoho času úzké komunikaci s našimi dodavateli, kdy poskytovalo dlouhodobé výhledy svých potřeb a operativně řídilo krátkodobé dodávky požadovaných materiálů. Ideální volbou v tomto období byla alternace dodavatelů a rozvrstvení objednávek mezi více subjektů. Úkolem strategického nákupu proto bylo právě nalezení dalších alternativních dodavatelů. Bohužel se nám totiž stalo, že někteří dodavatelé byli na tři týdny uzavřeni a ke zboží, které mnohdy leželo již třeba u nich na expedici, jsme se nedostali.“

Během pandemického období se staly obchodní vztahy většiny firem s jejich dodavateli virtuální. Firmy byly nuceny přejít na vzdálené obchodní jednání za použití videokonferencí a telekonferencí. Podle slov Lukáše Andrýska má i trh materiálů aktuálně rozdílnou podobu. Špatná dostupnost materiálů negativně působí na jejich již tak vysokou cenu. Dodavatelé nechtějí potvrzovat dlouhodobé objednávky, zároveň tvrdí, že nemusí být schopni dostát slíbeným dodacím lhůtám, nechtějí přijímat malé objednávky a dá se říci, že si práci vybírají.

„Aktuální vývoj dodavatelského řetězce je pro nás nepříznivý a já jen doufám, že se situace zlepší a alespoň se přiblížíme zpět k „normálu“. Na trhu bude dostatek materiálu a dodavatelé opět budou plnit naše požadované termíny dodávek tak, abychom neohrožovali plynulost naší výroby a tak potvrzené termíny dodání brzdových jednotek pro naše zákazníky.“

Problémy v rámci dodavatelského řetězce způsobené pandemií pociťuje také česká společnost HP Tronic, která působí na trhu spotřební elektroniky. Jan Pospíšil, obchodní ředitel společnosti, k tomu říká: „Některé továrny dlouhou dobu nevyráběly potřebné komponenty, docházelo tak, a stále dochází, k velkému, v některých případech až ročnímu, zpoždění dodávek elektroniky. To způsobilo výpadky některých modelů zboží na českém trhu, například u notebooků, mobilních telefonů, tiskáren, monitorů, ale i domácích spotřebičů, jako jsou myčky a kávovary.“

Zpoždění dodávek bylo způsobené podle Jana Pospíšila také nedostatkem přepravních kontejnerů. Současně se zvýšily náklady na dopravu. Zvyšování cen výrobci a cen dopravy se snaží společnost eliminovat, nicméně zdražení se už začíná na celém českém trhu postupně projevovat.

„Pokud budeme hovořit o aktuální situaci, následky doznívající pandemie koronaviru znatelně cítíme hlavně ve dvou oblastech,“ potvrzuje slova ostatních kolegů generální ředitel společnosti Kiekert, Petr Kuchyňa. „Tou první je jednoznačně nevídaná nedostupnost materiálu, pro Kiekert se jedná hlavně o plasty, polovodiče a kov. Tato situace trápí i automobilky a je hlavním důvodem, proč redukují své zakázky. Řešením, byť komplikovaným, je pro nás hledání jak alternativních materiálů a postupů (což představuje náročné další testování a vývoj), tak i nových dodavatelů.“

Druhou negativní externalitou je podle Petra Kuchyni nestabilita objednávek od zákazníků, v případě společnosti Kiekert konkrétně automobilek. „Před pandemií byl náš výrobní a logistický plán definován na týdny, dnes se mění prakticky ze dne na den. To je hlavně z pohledu logistiky zásadní komplikace, neboť naši dodavatelé jsou rozmístění po celém světě a na dopravu například z Asie počítáme šest týdnů. Pokud tedy přijde náhlé omezení objednávky a trajekty jsou již na moři, náš manipulační prostor je omezený.“

Složitou situaci v oblasti automotive potvrzuje také Stanislav Havliš: „Ze stran zákazníků, a to především z oblasti automotive, v 1. pololetí minulého roku docházelo ke stornu objednávek – výhledy z trhu byly zcela nejasné, společnosti se snažily minimalizovat skladové zásoby. Poté došlo k diametrálně odlišnému přístupu - objednávky s termíny nejlépe hned, ve větším než nasmlouvaném množství, což vyvíjelo velký tlak na celý dodavatelský řetězec.“

Problémy s plánováním objednávek ze strany zákazníků řeší také ve společnosti AGC Automotive Czech a.s. Podle slov jejího Supply Chain Managera Martina Oláha se stal  dodavatelský řetězec kvůli pandemii COVID-19 ještě křehčí, než byl v minulosti. „Konkrétně se to odráží v tom, že si naši zákazníci v některých případech nejsou schopni zajistit plynulou montáž na linkách například kvůli nedostatku komponentů. Pokud musí výrobu zastavit, projeví se to v objednávkách. Dřív jsme se o nějakém problému dozvěděli s několikaměsíčním předstihem, loni, když začala pandemie, to bylo s několikatýdenním. V současné době je to třeba jen pár dní nebo hodin. Stane se i to, že zákazník přestane objednávat po dobu 14 dní. Pro firmu to znamená naučit se pružně reagovat, ale zastavit výrobu skel ze dne na den bez ztrát samozřejmě nejde, zejména proto, že zůstávají fixní náklady.“

A právě tyto velké výkyvy zákaznických objednávek nutí celý dodavatelský řetězec pracovat ve scénářích variabilního navýšení i případného snížení, aby bylo možno minimalizovat dopad do nákladů firem na všech úrovních.

Také podle Petra Jahody, General Managera, Logistic Services Sony DADC Czech Republic, je velmi obtížné odhadovat spotřebitelskou poptávku a plánovat podle ní. „Uzavírání a otevírání maloobchodních prodejen v různých zemích (nejen v ČR!) je velmi chaotické a nedá se předvídat. Překotné lockdowny také několikrát způsobily přehlcení sítí balíkových přepravců v některých zemích v důsledku skokového nárůstu objednávek u e-tailerů,“ říká Petr Jahoda a dodává: „Stejně jako většina ostatních, i my jsme zaznamenali rychlý růst cen některých surovinově náročných vstupů (např. lepenkových krabic nebo dřevěných EUR palet) a nahodilé výpadky jejich dostupnosti. Celkově je zřejmý silný dodavatelský inflační tlak. Do jaké míry je to způsobeno koronavirem, to je obtížné určit. Dají se tušit i pokusy zneužívat covidový argument k neopodstatněnému navýšení cen. Obdobné zprávy mám i od kolegů v jiných zemích – jde o celosvětový trend.“

Ve společnosti TOKOZ řeší problémy s dodávkami materiálů od září loňského roku. „Začalo to u ocelí, zvláště u pozinkovaných, a dílů z ocelí. V tuto chvíli byla již avíza potřeb od zákazníků extrémní. Následkem bylo prodlužování termínů u dodavatelů o týdny až měsíce. Bylo nutné shánět i alternativní dodavatele, což bylo časově velmi náročné a mnohdy zcela nereálné.

Postupně se k nedostatku ocelí přidaly plasty, kartonáž, barvy, dřevo, přeprava a ostatní komodity. Někteří dodavatelé měli výpadky výroby z důvodu vysoké nemocnosti nebo nařízených karantén, eventuálně chybějících pracovníků ve výrobě.

Nastala tedy situace, kdy poptávka ve velké míře převyšovala nabídku. Toto přineslo vysoké ceny a dlouhé dodací lhůty. U ocelí se protáhly i o několik měsíců – například pozink objednaný v říjnu 2020 na únor 2021 není dodnes ještě ani vyrobený,“ uvádí Stanislav Havliš.