Za pár měsíců to bude pět let, co jste převzal pozici výkonného ředitele Svazu spedice a logistiky. Které z vašich cílů, s nimiž jste do funkce nastupoval, se vám podařilo za tu dobu naplnit?
Přiznám se, že jsem do nynější pozice nastupoval s určitou kombinací naivity (co všechno může pozice výkonného ředitele obsahovat) a strachu, abych nezklamal doporučení, kterého se mi dostalo od mého předchůdce Honzy Ekla. Takže primárním cílem bylo navázat na vše dobré a fungující, co pánové Kladiva a Ekl založili a vybudovali; teprve později jsem přidával svoje priority. K nim patří především podpora spolkového života – tam si nejsem jistý, nakolik jsem uspěl, dále pomoci střednímu školství zvýšit atraktivitu logistiky a zasílatelství jako budoucího povolání studentů – tam sice jisté úspěchy vidím, ale je to běh na dlouhou trať, a nakonec pak prosazení existence našeho Svazu u orgánů státní správy – a tam sleduji k mé spokojenosti určitou linku s trendem vzrůstajícího povědomí o nás na příslušných úrovních.
V září jste se stal logistickou osobností roku. Co pro vás život v logistice znamená?
Nedá se říci, že bych se považoval přímo za logistika. Vyrostl jsem profesně v prostředí, kdy pojem logistika nebyl příliš rozšířený a vztahoval se spíše k vojenství. Takže pro pořádek = jsem duší zasílatel a (možná) i představitel cechu poskytovatelů specializovaných přepravních služeb, nechť si každý toto zmatení pojmů přebere, jak chce. Ať je to však tak nebo tak, titul Logistická osobnost roku je pro mne určitě nejvyšším oceněním, kterého jsem kdy v mé profesi mohl dosáhnout, protože – upřímně – jsem v oboru těchto služeb působil od mého úplného začátku (již na VŠ) a po celý život, takže stručně a zcela upřímně řečeno: ani nic jiného neumím a už asi umět nechci.
Stal jste se osobností roku v roce, který byl pro současnou společnost kvůli koronakrizi jedním z nejnáročnějších. Jak tento rok z pohledu spedice hodnotíte? A jaká je situace mezi speditéry nyní?
Měsíce, které následovaly po vypuknutí pandemie a které přinesly rozporuplné úkony vládních orgánů, byly pro naši generaci bez pardonu šokující. Zažili jsme již dvě zlomová období světového hospodářství s dopadem na logistiku (ptačí chřipku v 90. letech a krizi finančních trhů okolo roku 2008), ale vždy šlo o pochopitelný a popsatelný vývoj. Dnešní stav je zcela odlišný – jde o kombinaci více nahodilých stavů, jejichž souběh má multiplikační efekt, a proto je prakticky vyloučeno v běžném provozu na něj adekvátně reagovat. Proto jsme se rozhodli pomoci zasílatelům alespoň včasnou informovaností a případně i radou. Chaotická situace však stále přetrvává a zasílatelům nepolevuje v jejich úsilí na jedné straně vyhovět objednávkám svých zákazníků, a na straně druhé nepokořit se aktuální dominanci dopravců, především těch námořních.
Před nástupem do SSL jste působil dlouhou dobu mimo jiné také v oblasti námořní a kombinované přepravy. Strávil jste v tomto oboru profesně poměrně dlouhé období. Jak vnímáte situaci, která v námořní přepravě v současné době panuje?
V oboru námořní a kombinované dopravy (tedy nikoliv spedice) jsem působil – včetně zahraniční praxe – skoro 20 let. Musím však přiznat, že šlo o zcela jiné období se zcela jinými vztahy a vlastně i jinými subjekty. Konkurence mezi jednotlivými subjekty byla na jedné straně mnohem intenzivnější – a na straně druhé zde panoval pevný duch cechovní náležitosti a spolupráce. Tyto výhody bohužel pozřela až chiméra utajení a nesdělování ani nedůvěrných údajů. Tyto „zásady“ dnes komplikují život ve více koutech dopravy a logistiky, překvapivě však asi nejsilněji ve spedici. Naopak, námořní doprava čerpající z různých výhod a výjimek – zmíním především Blokovou výjimku EK – tento problém nezná, a to i když si nepřipustíme zřejmě skryté porušování alespoň základních omezení kartelové spolupráce, které Bloková výjimka nastavuje. Tím se v kombinaci s běžnými (tedy staršími) výjimkami a zvláštními zásadami nastavenými příslušnými pravidly pro námořní dopravu, a zcela exaltovanou atmosférou v době pandemických omezení vymkl cech námořních dopravců zcela mimo běžný a pro zasílatele přijatelný provoz námořní dopravy. A – bohužel – obětí této změny je nejen samotný zákazník-přepravce, ale také zasílatel, jehož primární funkcí je inženýring dopravy, tedy optimalizované propojení jednotlivých prvků a subjektů dodavatelského řetězce do smysluplného a cenově dostupného, spolehlivého sledu; – a tomu – opět bohužel - chování námořních dopravců účinně brání. A s tím já osobně, ač jsem vyšel z oboru námořní dopravy, bytostně nemohu souhlasit.
Jak SSL v těchto krizových situacích pomáhá/podporuje své členy?
Neděláme si samozřejmě čáku na to, že bychom přiměli dominantní rejdaře přehodnotit svoje chování a vyšli svým spedičním partnerům vstříc. Pokoušíme se však přispět svojí „troškou do mlýna“ aktivní účastí v Pracovní skupině (WG) Ocean FIATA, odkud například pochází iniciativa vůči americkému dozorovému orgánu FMC, aby se některými aktivitami rejdařů začal zabývat – a tato práce začíná nést plody. Na místní úrovni pak považujeme za nosnou pomoc především expresní sdílení informací z oboru a případnou poradenskou činností, jejíž dopad je sice menší, ale přesto ve vybraných sporech a situacích také již zřejmý.
Ing. Petr RožekPo absolvování Fakulty obchodní VŠE v Praze nastoupil na první angažmá v PZO Čechofracht, odkud byl také později vyslán na delegaturu Čechofrachtu v Alexandrii (Egypt) - 1988-1991. Po návratu z Egypta přešel do soukromé sféry, nejdříve do nově budované společnosti ECS Eurocargo, poté DM Express a od roku 1995 v čele zastoupení rejdaře MSC v ČR a SR. Od roku 2000 do 2003 získal zkušenosti o pohled operátora kombinované kontejnerové dopravy u ČSKD Intrans (provozně-obchodní ředitel) a vedení sekce kombinované dopravy pod Svazem dopravy ČR. Všechny tyto zkušenosti zhodnotil po 2003 jako vstupenku do světa velké mezinárodní spedice, nejdříve u společnosti Schenker CZ (postupně až k pozici provozního ředitele) a poté u společnosti Dachser CZ (ředitel pobočky námořních a leteckých přeprav). Od roku 2013 pak vede pobočku Eurogate Logistics v ČR. |
LN