Daleko větším problémem je ale devastace ekonomiky, jejíž obnova bude trvat nejspíš několik let. Ale budiž, možná lety zaběhnuté a mnohdy neprůstřelné vazby nahradí vztahy nové, flexibilnější a třeba i transparentnější … To, co je však opravdu alarmující je fakt, že stav nouze s klesající intenzitou epidemie získává stále více podtext politického boje; Demarkační čára, jež donedávna rozdělovala bojiště mezi většinovou koaliční vládou a rebelující opoziční menšinou, je dnes patrná už i mezi vládními stranami. Peníze na boj s krizí už jsou zajištěny historickým schodkem státního rozpočtu a tak je čas svést boj o přízeň voličů. Jde o boj, ve kterém se na oběti ani na morálnost použitých metod nehledí. Účel světí prostředky … A co pozitivního nám COVID přinesl nebo snad přinese?
V evropském prostoru už dnes probíhá poměrně ostrá diskuze o tom, jaká vlastně je úloha EU v situacích celoevropského formátu, jako je právě třeba pandemie. V Německu se konečně otevírá prostor pro konstruktivní diskuzi o smysluplnosti opatření vytlačujících dieselové motory na samotný okraj společenské přijatelnosti. Zčistajasna se na veřejnost dostávají výsledky srovnávacích měření jasně dokumentující skutečnost, že ze znečištěním ovzduší ve městech stojí více než automobilové exhalace jiné zdroje, včetně domácností. Hovoří se také o nutnosti vrátit vážnost tradičnímu automobilovému průmyslu na úkor násilně podporovaných a silně dotovaných experimentů s elektromobilitou; Někdo bude teď muset účet za největší ekonomickou krizi od druhé světové války zaplatit … I u nás teď roste naděje, že stát bude nucen pod tlakem veřejnosti ukončit alespoň ty nejmarnotratnější projekty, omezit neproduktivní agendy a výrazně zeštíhlit přebujelé struktury. To všechno bylo ještě před šesti týdny nemyslitelné. Tak věřme, že jednoho dne aspoň toto budeme moci považovat za přínos COVIDu pro moderní společnost!
MR