• LogisticNEWS
    O čem se mluví

„Založit školu je dnes téměř jako postavit jadernou elektrárnu“

Václav Klaus ml.

Václav Klaus mladší zná problematiku vzdělávání mladých lidí velmi dobře ze své praxe. Přes 15 let působil jako ředitel sítě škol PORG, které se neustále pohybovaly na čele všech srovnávacích žebříčků státních i nestátních škol. Byl spoluzakladatelem Asociace aktivních škol, je autorem několika matematických učebnic a pravidelně publikuje a vyjadřuje se ke všem významným společenským otázkám. Dnes je Václav Klaus expertem pro školství ODS. Letos přijal pozvání, aby vystoupil v odborném programu Dne české logistiky s přednáškou o vzdělávání v logistické sféře. Využili jsme jeho přítomnosti a po vystoupení mu položili několik otázek.

Jaké jsou podle Vás příčiny nedostatku odborně vzdělaných pracovníků?

Situace ve vzdělávání u nás není dobrá. Zažíváme pokles zejména v oblasti matematiky a přírodních věd. A to představuje stále se zvětšující problém, který si ale mnohdy neuvědomujeme. Vezměme si, že ještě před nějakými 25 lety jsme se posmívali Asii pro její zaostalost v evropském způsobu vzdělání – a dnes už nás předhonili. Pokud se doopravdy nezměníme, budeme ve světě brzy jen jakýmsi skanzenem s památkami, ale ekonomický vývoj se bude ubírat docela jinudy.

Na vině jsou především nadměrné regulace ze strany státu, které většinou neblaze postihují téměř každou část vzdělávacího systému. Dále nesmyslný systém státních sociálních dávek beroucí lidem motivaci k práci i k přípravě na ni ve škole. Pak ovšem nutně chybí lidé na práci a dovážejí se pracovníci ze zahraničí. V neposlední řadě je tu také všeobecná ztráta hodnot. Způsobuje, že normální už dnes není pracovat, ale čerpat peníze… To jsou podle mně tři hlavní příčiny.

Projevuje se zmíněná „ztráta hodnot“ ve školství výrazně?

Ve školách dnes už není důležité samotné vzdělávání, ale stávají se z nich spíše jakási socializační centra, kde všichni společně vegetují – uklízečky, školníci, učitelé, studenti, rodiče. A ti ředitelé, kteří se snaží držet školy jako maják vzdělanosti a každý rok od září do června usilují o to, aby mladé lidi něco naučili, jsou v defenzívě. S tím se samozřejmě nese celkový úpadek vzdělání a způsobuje tisíc a jednu problematických věcí. Důsledkem je mimo jiné to, že v současné vzdělanostní společnosti míří 80 procent mladých lidí na vysoké školy, a to často do oborů, které nemají žádný vědní obsah. Druhou stranou této mince je naopak to, že pomalu třetina dětí má potvrzení od odborníků, že trpí nějakým syndromem a nemusí se proto učit tenhle či tamten předmět. Odsunuje to ze vzdělávacího systému právě ty lidi, kteří by třeba mohli vystudovat nějaký technický obor a své znalosti a schopnosti uplatňovat na trhu práce.

Jak by měl stát v této oblasti školám pomáhat?

V mých očích by měl být stát především menší – měl by vybírat nižší daně, jeho výdaje a celkový vliv by měly být také menší. Stát nenese odpovědnost za vytváření nějakých analýz k potřebám společnosti – potřeby jsou přání. Bohatství vzniká z práce svobodných lidí, budoucnost nelze predikovat. Nikdo proto neví, jaké budou požadavky trhu práce v roce 2040. Takové předpovídání prostě nefunguje.

Stát by se měl soustředit na základ, který mu náleží, jako je péče o staré lidi, zajištění bezpečnosti na ulicích a tak dále. Další z klíčových věcí je správné využívání daní. Jestliže každé dítě, pokud má schopnosti, může za peníze daňových poplatníků studovat – a ti daňoví poplatníci na to platí 156 miliard korun ročně – měli bychom si klást otázky, jaké dnešní školy jsou a jaké mají být, co by měli studenti doopravdy umět a co je školy ve skutečnosti učí. My si ale tyto otázky neklademe. Proto dnes příliš často někteří studenti nezvládají ani základní věci, a přitom studují již třeba třetí nesmyslný genderový obor.

Takové ty vzletné cíle, že by měl stát zajišťovat nějakou koncepci a strategii rozvoje, to jsou myslím nesmysly, které jen zastírají skutečnost a vytvářejí příznivé prostředí pro různé kanibaly tohoto systému, kteří vysávají miliardy na rozvoj různých projektů.

Vezměme si třeba to, že délka vzdělávání se stále prodlužuje a vidíme evidentní snahu roztahovat zapojení dětí do vzdělávacího systému stále větší měrou – už od 5 let do nějakých 26 či 27 let. To je dnes strukturální vlastnost vzdělávacího systému. Například můj dědeček maturoval v 16 letech, já v 18, můj syn už ve 20. Přitom úroveň vzdělání zřetelně klesá. Výrazně je to vidět právě u maturitních zkoušek, máme desítky škol, kde neodmaturuje polovina studentů – a nic se neděje! Je to jako by v nemocnici polovina operovaných zemřela na slepé střevo. Ale kde není kontrola, nejsou výsledky.

Firmy si stěžují, že na trhu práce chybí kvalitně připravení a vzdělaní lidé ze všech úrovních škol. Co s tím?

Za prvé by bylo třeba naprosto zliberalizovat učňovské školství a nastavit spravedlivost ve financování škol. Současná nespravedlnost v této oblasti je neuvěřitelná, některé školy berou 20 tisíc na studenta a jiné 140 tisíc… Stát musí také zrušit spoustu požadavků, které má na formální vzdělanost pro práci v úřadech. Právě tyto vzdělanostní požadavky generují místa pro lidi studující obory, které nemají žádné opodstatnění, různé ty gender studies či softskills. Já to považuji za intelektuální podvod, nerozlišuji znalosti a dovednosti, to jsou přece spojité nádoby. Ale dnes je snaha neučit nic, vždyť vše si lze najít na internetu. K tomu jsem ovšem velmi skeptický.

Další věcí je to, že stát by měl přestat financovat v tak velkém rozsahu administrativní pozice, které sám zřizuje. Pak by vznikl přirozenější tlak na to, aby se lidé učili oborům, po kterých je na trhu práce reálná poptávka. Nyní se naopak vytváří poptávka umělá a samozřejmě, že je pohodlnější studovat nějaký snadný, byť nesmyslný obor, a nikoli něco náročného a pak v tom oboru pracovat. Ve školství to ale funguje stejně jako v jiném podnikání, je tu poptávka, nabídka, tlak konkurence, jenže v českém školství tento tržní přístup chybí. Postrádáme zejména snadný vstup na trh vzdělávání – vždyť založit dnes školu je pomalu stejně obtížné jako postavit jadernou elektrárnu a téměř nikdo na trhu škol nezaniká.

Jaký by měl být vztah mezi výukou a výchovou ve školách? Školy učí i tradičně vychovávají…

Ano, škola skutečně mladé lidi vychovává, ale nikoli pomocí nějakých projektů nebo programů, ale při výuce předmětů. Škola vychovává tím, že kantor je vzorem žákům, že je na svou hodinu připravený a dokáže navázat dobrý vztah nejen s vynikajícími žáky, ale i s těmi slabšími a umí jim pomáhat. Důsledný, spravedlivý učitel svými postoji samozřejmě mladou generaci výrazně ovlivňuje. Pokud jsou ve škole nastavena jasná pravidla a vládne tam zdravá atmosféra, představuje to ohromný výchovný faktor. Tohle vše se ale nedá učit pomocí nějakých příkazů ministerstva či halasného organizování kampaní proti šikaně – v takovém případě by to byly vyhozené peníze.

Školy jsou primárně o vzdělávání, to je třeba si nezastírat, platíme daně proto, aby se děti naučily vše, co potřebují, ne abychom udrželi nějaké instituce v chodu, zvýšili zaměstnanost nebo zlepšili bytovou situaci manuálně zručných mužů, potenciálních školníků… Vzdělávání je ve školách klíčovou věcí. Stejně jako benzinové pumpy jsou místem, kde si načerpáte palivo do auta, a jedete dál, a nejsou to žádná komunitní centra, jejichž cílem by bylo propojovat kamioňáky s prodavači. Ve škole se má zkrátka hlavně učit, žáci tam chodí načerpat vědomosti.

Jak se díváte na výuku kritického, skeptického myšlení? Má to nějaký smysl?

Myšlení je přece z povahy věci kritické samo o sobě, není žádné nekritické myšlení. Mně toto adjektivum připadá jako ‚lidová demokracie‘ nebo něco podobného. Buď je demokracie nebo není. Jak se přidá nějaké adjektivum, většinou se tím sledují určité politické cíle a následuje snaha zavést nový společenský předmět. Když se někdo začne příliš zabývat tím, co to znamená kriticky myslet, kouká z toho hned, že se budou děti učit, kdo je hodný a kdo je špatný – a budeme tomu říkat kritické myšlení. Myšlení je buďto kritické, nebo to není myšlení.

LN

28.4.2017

Reliant s.r.o.

U Habrovky 1562/11 A

140 00 Praha 4

IČ: 49702726

DIČ: CZ49702726

Kontaktujte nás

e-mail: info@reliant.eu

tel: +420 241 44 28 21

Sledujte nás

Spisová značka

C 22288 vedená u Městského soudu v Praze

Odkaz na PDF výpis z OR

 

Abychom Vám mohli nabídnout kvalitní služby a pokročilé funkce, využíváme cookies. Prohlížením tohoto webu s tímto souhlasíte.