• LogisticNEWS
    O čem se mluví

Nebezpečné zboží – strašák nebo jen součást našeho života

ilustrační foto: Milan Otajovič

Problematika nebezpečného zboží - jak vděčné téma pro mainstreamová media, politiky, aktivisty a zasvěcené diskutéry. Jedno mají společné, jedná se zejména o lidi, kteří s touto výsostně odbornou tématikou nemají profesně nic společného, řídí se heslem „jedna paní povídala“ a hlavně mají populární, zajímavé téma, které je prostě „in“. Prohlášení, vysílaná do éteru, nevedou k nápravě, jsou většinou povrchní, bez jakéhokoliv vlivu na stav věci a velmi rychle jsou překryta dalšími událostmi.

Jako pamětník, který se problematikou přepravy chemikálií, včetně nebezpečných, zabývá přes 40 let, chápu přístup k této problematice jako nekončící, dlouhodobý proces, který se vyvíjí postupně, v kontextu vývoje všech propojených oblastí – výroby, balení, techniky a technologie přepravy, dokumentace a s tím vším spojených legislativních procesů na národních, mezinárodních a globálních úrovních.  Do něho jsou zapojeny tisíce skutečných bezejmenných odborníků – chemiků, dopraváků, zaměstnanců státní správy a jejích kontrolních orgánů, členů národních a nadnárodních organizací, akademické sféry. Pracují systematicky, ne ve „světlech ramp“, ale o to účinněji, postupně zlepšují, inovují, přijímají reálné kroky a stojí si za svými rozhodnutími. Nejsou to výkřiky ad hoc, které sbírají politické nebo lobbystické body, které zapadnou, většinou vzhledem ke své nereálnosti až stupiditě.

 Vzpomínám na krásné a moudré názory Josefa Velka při našich setkáních. Byl to člověk, který v době, kdy se obrazně řečeno cyankáli „testovalo“ olíznutím, zda chutná po hořkých mandlích, uvedl do života hnutí Brontosaurus. V rámci tehdejších politických bariér bylo hnutím veskrze ekologickým. Nebylo to hnutí agresivní, ale vysvětlující na argumentech -  proč, z jakého důvodu, v jakém čase a kdo s jakým výsledkem musí jednat, prosazovat svůj ekologický názor. Bylo to v době, kdy nebyly harmonizovány národní předpisy s mezinárodními předpisy o přepravách nebezpečného zboží. Kdy pouze vývozní zboží překračující hranice státu muselo být klasifikováno, zabaleno a vybaveno průvodními dokumenty podle těchto předpisů. Originály těchto předpisů  pouze v anglické jazykové mutaci ( kromě RIDu pro železnici ) disponovalo pouze Ministerstvo dopravy a tři podniky zahraničního obchodu – Čechofracht, Chemapol a Petrimex, a jako dopravce ČSA a ČSAD NVP Praha. Ostatní podniky, výrobci, dopravci, ale i státní zastupitelství, soudy a policie čerpaly z těchto zdrojů, paradoxem bylo, že Ministerstvo dopravy vydávalo aktualizace se značným zpožděním, takže nebylo tím zdrojem, o který se dalo opřít. A raději nehovořme o dopravní technice, pouze železnice a pár vybraných ČSAD disponovali omezeným vozovým parkem pro přepravy RID a ADR.  Při zajišťování dopravy československými subjekty byly většinou zapojeni zahraniční dopravci. Například kvůli nedostatku certifikovaných balení v tuzemsku jsme byli nuceni přebalovat tekuté nebezpečné chemikálie z železničních cisteren do sudů v Hamburku nebo Rotterdamu.  A některé letecké společnosti měly zákaz přebírat na letišti v Ruzyni u nás balené vzorky. A k tuzemským problémům se přidávala i skutečnost, že ani Evropa neměla plně sladěný výklad mezinárodních předpisů, a mnohdy nesystémově nadřazovala a aplikovala nesystémově národní předpisy. Každý přístav měl vlastní doplňky, vyžadoval vyplnění vlastních průvodních dokumentů, mnohdy rozdílná byla i klasifikace jednotlivých konkrétních chemikálií. Chyběla jednotná, pevně daná filosofie přístupu k nebezpečným věcem a jejich přepravě.

Řekl bych, že Evropa se zásadně probudila a změnila přístup po 1. listopadu 1986, kdy vypukl ve skladu švýcarské chemické společnosti Sandoz v Basileji velký požár a vysoce toxická voda, použitá k hašení vytekla do Rýna. Více než 20 tun v ní rozpuštěného jedu otrávilo 400 km řeky, která dodávala pitnou vodu asi 20 milionům lidí v Německu, a spustilo dosud neznámé měřítko úhynu ryb. Bylo to ve stejném roce, jako jaderná havárie v Černobylu. Tyto dramatické události akcelerovaly celoevropské aktivity se systémovými, dlouhodobě pozitivními důsledky.

Byla to hodně pionýrská doba, svět byl o několik kroků dále. Na druhé straně byl tento handicap vyrovnáván obrovskou kreativitou našich lidí, jejich aktivitou a zájmem o věc, sbíráním všech dostupných informací, přitom internet neexistoval. Bylo to prakticky nad rámec jejich předepsaných povinností, bez nároku na odměnu, bez celé plejády poradenských a konzultačních firem, při absenci odborného tuzemského tisku. Nechci vyjmenovat všechny odborníky, kteří představovali tehdy špičku ve svém přepravním módu, abych na někoho nezapomněl, ale velkou zásluhu měl na celkové koordinaci činností problematiky přepravy nebezpečných věcí za celou oblast zástupce České pojišťovny, JUDr. Pelikán, mimo jiné strýc dnešního ministra spravedlnosti.

Samozřejmě po roce 1989 se změnily radikálně i možnosti všech zúčastněných. Odborníci mohli cestovat do zahraničí, zjednodušily se toky i rozsah informací, začaly se konstituovat profesní svazy a odborné instituce, změnil se i přístup orgánů státní správy i kontrolní činnost, zejména dopravní policie. Například Chemapol zorganizoval 14 tematických seminářů pro pracovníky logistik chemických podniků v důležitých evropských logistických centrech. Byly založeny komise logistiky a komise pro přepravu nebezpečných věcí při SCHP ČR a Česmadu Bohemia, z iniciativy chemických společností vznikl TRINS -  transportní informační a nehodový systém poskytující prostřednictvím svých středisek nepřetržitou pomoc při řešení mimořádných situací spojených s přepravou či skladováním nebezpečných látek na území České republiky. Pro odborníky byla pořádána diskuzní fóra a kulaté stoly. Z oblasti přeprav jsou i využívány Evropské projekty řady ChemLog, Konference SpeedChain,  veletrhy, studijní pobyty  a další celá škála nabídek a podnětů. K dnešnímu stavu přeprav nebezpečných věcí můžeme konstatovat, že pokud všechny subjekty, které jsou zapojeny v přepravním řetězci, od dodavatele ke konečnému odběrateli, splní požadavky předpisů, zvyklostí a zdravého rozumu, proběhnou tyto přepravy zcela bez problémů, naopak jejich celkové zabezpečení je právě vzhledem k jejich charakteru, důslednější a preciznější.

 

JUDr. Václav Živec, předseda výboru pro logistiku SCHP ČR, Logistická osobnost roku 2012

FOTO: Milan Otajovič

9.3.2018

Reliant s.r.o.

U Habrovky 1562/11 A

140 00 Praha 4

IČ: 49702726

DIČ: CZ49702726

Kontaktujte nás

e-mail: info@reliant.eu

tel: +420 241 44 28 21

Sledujte nás

Spisovná značka

C 22288 vedená u Městského soudu v Praze

Odkaz na PDF výpis z OR

 

Abychom Vám mohli nabídnout kvalitní služby a pokročilé funkce, využíváme cookies. Prohlížením tohoto webu s tímto souhlasíte.