• LogisticNEWS
    O čem se mluví

Díky globalizaci už neexistují lokální zásobovací řetězce

Díky globalizaci už neexistují lokální zásobovací řetězce

Joel Sutherland byl hlavním řečníkem na konferenci Risk Management v logistice, kterou v polovině února uspořádaly společnosti SATUM Czech a Reliant. Joel je výkonným ředitelem Supply Chain Management Institute na univerzitě v americkém San Diegu a také předním odborníkem v oblasti logistiky a zásobovacích řetězců. Za svou činnost získal celosvětové uznání a řadu prestižních ocenění. Do České republiky nepřijel poprvé, na pozvání společnosti Reliant se už několikrát zúčastnil mezinárodní logistické konference SpeedCHAIN a jeho přednášky se vždy setkávaly s velkým zájmem. Díky dlouholeté spolupráci s Reliantem získal Joel Sutherland vztah k naší zemi a má dobrý přehled o logistickém dění v celém středoevropském regionu. Při své letošní návštěvě hovořil na téma „Porozumění rizikům a komplexnostem zásobovacích řetězců a jejich řízení“ a po skončení akce jsme mu položili několik otázek. 

Logistice a zásobovacím řetězcům se věnujete už dlouhou dobu. Jaká byla vaše cesta k těmto oborům?

Tato oblast mne oslovila už na vysoké škole v sedmdesátých letech. Studoval jsem průmyslové inženýrství a objevil v té době relativně novou, velkou oblast řízení logistiky a dopravy. Představovala pro mne spojení toho, co mne zajímalo nejvíce – aplikování technických principů pro řešení skutečných problémů světa. Prvním zaměstnáním, které jsem v této oblasti získal, byla práce ve společnosti Denso. Tato společnost patří do skupiny Toyota a dnes je to největší výrobce automobilových dílů na světě. Zpočátku jsem byl zodpovědný za dopravu, skladování, zákaznický servis a řízení zásob. Ale během následujících šesti až sedmi let mi byla svěřena zodpovědnost i za další oblasti, jako zajišťování zdrojů, zadávání zakázek a poté i výrobní operace. Dokonce jsem řídil zpětnou logistiku montážních dílů. V podstatě jsem měl zodpovědnost za end-to-end zásobovací řetězec, a to v době, kdy termín „zásobovací řetězce“ teprve vznikal. Díky tomu jsem byl nakonec povýšen na pozici viceprezidenta pro všechny operace na území Spojených států.

Po jedenácti letech jsem z Denso odešel a využíval své zkušenosti s logistikou a zásobovacími řetězci v různých oblastech průmyslu a v řadě zemí, od Asie až po Evropu. Zjistil jsem, že některé principy jsou platné univerzálně ve všech oborech i částech světa. Po třicetileté kariéře v průmyslu jsem se rozhodl, že budu své zkušenosti sdílet v akademickém prostředí. V této oblasti působím posledních deset let.

Mohl byste pohovořit o konceptu Transplace, u jehož počátku jste stál? Víme, že se jednalo o velmi zajímavý a důležitý projekt. Jakých cílů jste dosáhli?

Silniční nákladní doprava je ve Spojených státech velmi komplikovaná, podobně jako je tomu ve většině průmyslových zemí. Máme stovky a tisíce dopravních firem a pro zasilatele je velmi obtížné řídit na takto fragmentovaném trhu svou dopravu efektivně. Tady mohou poskytovat zasilatelům velkou hodnotu externí dodavatelé logistických služeb. Při budování Transplace jsme si uvědomili, že k tomu, abychom vytvořili optimální hodnotu, potřebujeme tři věci: Kritické množství – schopnost řídit a spravovat velké objemy nákladních přeprav, Internet – být ve spojení s velkým počtem zasilatelů a dopravců a komunikovat s nimi a Optimalizační technologie – aby bylo možné zvládat ohromná množství přepravovaných nákladů a současně řídit jejich přepravu s desítkami a potenciálně i stovkami přepravců. Začali jsme tento koncept rozvíjet se společností JB Hunt, která je jedním z největších kamionových dopravců ve Spojených státech. Podařilo se nám získat celkem šest firem, včetně JB Hunt, aby společně dávaly dohromady své přepravy, a potom jsme vytvořili novou společnost Transplace, která tento nový byznys řídila. Každá z oněch šesti společností získala podíl v Transplace podle objemu přepravovaných nákladů, kterými do nové firmy přispěla. Dnes je Transplace globální 3PL dopravní společností, kterou protékají miliardy dolarů.

Do logistiky jste přispěl také řadou významných inovací. Které z nich pokládáte za nejdůležitější?

Mohl bych zde vyjmenovat seznam inovací, kterými jsem osobně přispěl do oboru logistiky. Ale nejvíce jsem hrdý na Collaborative Transportation Management (CTM). Tato inovace vznikla, když jsem pracoval v Transplace a hledali jsme způsoby, jak spravovat řadu velkých nákladních přepravců tak, aby vznikaly úspory větší, než kolik by mohl vytvořit jeden samotný zasilatel. Kvůli fragmentaci dopravního oboru ve Spojených státech jede v každém okamžiku téměř 20 procent nákladních vozidel na silnicích prázdných. Hlavní příčinou je, že kvůli nedostatku kritického množství nákladu, musí dopravci svá vozidla stále přemísťovat, aby mohli naložit další zásilku. Ale jak naše objemy zásilek rostly, mohl jsem pracovat s větším počtem přepravců a jejich zákazníků a vytvářet operační pravidla i komunikační postupy, které nám umožnily zvýšit množství přepravovaného nákladu (tedy kritického množství) a omezovat čekací doby pro vykládku a nakládku. Díky tomu jsme dokázali omezit jízdy s prázdným vozidlem téměř na nulu. Nazvali jsme to Dense Network Efficiency (Efektivita husté sítě). Jedna z těchto prvních spoluprací se odehrávala mezi Transplace, Walmartem a P&G. Začátkem 90. let jsem napsal Bílou knihu o CTM. V průběhu let jsem tento koncept rozšířil, aby zahrnul také skladování a distribuční operace, ve kterých větší počet výrobců či zasilatelů (zejména menších firem) sdílel prostor a spojovali své přepravované zboží tak, aby odpovídal skladové a distribuční efektivitě jejich velkých konkurentů. Přestože řada firem ještě stále usiluje o vytvoření vztahů spolupráce, já toto dokázal s velkým úspěchem už mnohokrát. Stojí to čas, vyžaduje to odhodlání a důvěru – ale lze toho dosáhnout.

Jaké jsou podle vašeho názoru nové logistické úkoly, příležitosti a rizika v 21. století?

Pro zjednodušení se omezím na tři činitele: globalizaci, technologii a talent.

Vzhledem ke globalizaci dnes už neexistují žádné větší lokální dodavatelské řetězce. K dosažení úspěchu musí firmy čerpat, vyrábět, skladovat a distribuovat své zboží ze strategických míst po celém světě. S delšími zásobovacími trasami ovšem vyvstávají i větší rizika a vznikají větší náklady. Uspějí firmy, které se dokáží v tomto prostředí efektivně pohybovat. Ty ostatní neuspějí.

Technologie byla vždy prvkem, který mění pravidla hry. Ale v dnešním podnikatelském prostředí jsou rychlost a všestrannost pro úspěch zcela kritické. Vzpomínám si, že na počátku mé kariéry trvalo zavádění nové technologie několik let. Mohlo to být dokonce deset let i více. Dnes jsme rádi, když investice do technologie vydrží dva až tři roky. V řízení globálních zásobovacích řetězců se každým rokem objevuje mnoho nových technologií. Novinky, které zvětšují rychlost (omezují trvání cyklů), zajišťují viditelnost a zvyšují bezpečnost, jsou příkladem toho, na co se firmy musí soustředit.

Talent, to je výzva, o které bych mohl hovořit celý den. Hledání nejlepších talentů a zápas o ně představuje pro firmy globální úkol. Poptávka je jednoduše větší než dostupné zdroje. Existují pro to dva důvody. Prvním je skutečnost, že firmy si konečně začaly uvědomovat, že nadání pro logistiku a zásobovací řetězce má pro firmu větší přínos než pouhé snižování nákladů. Talent pro logistiku se v dnešní době stal holistickou profesí, a když je řádně využit, dokáže významným způsobem zvýšit ziskovost firmy zvýšením příjmů a snížením nákladů. Dalším důvodem je to, že chybí dostatek kvalifikovaných učitelů i škol, které by dokázaly tento předmět smysluplným způsobem vyučovat. Ve Spojených státech nemají nejlepší učitelé na nejlepších univerzitách dlouhou dobu jistotu trvalého zaměstnání a jsou najímáni pouze na určitou dobu. Trvá to léta a jejich mzda nemůže konkurovat tomu, co by získali v průmyslu. A tak na vysokých školách není dostatek kvalitních učitelů, kteří by dokázali u studentů rozvíjet potřebný talent.

Nepřijel jste do České republiky poprvé. Jaká je z vašeho pohledu logistika v České republice a ve středoevropském regionu?

To není zcela snadná otázka, protože v posledních letech jsem nesledoval v této oblasti aktuální vývoj. Mohu však říci, že jsem viděl obrovský pokrok v uplynulých 25 letech, tedy v době, kdy jsem tento region a obzvláště Českou republiku navštěvoval. Poprvé jsem do Prahy přijel na jaře roku 1990, kdy zde byla poměrně nerozvinutá dopravní infrastruktura. Ale zcela jistě jsem už tehdy vnímal energii a chuť k provedení změn, potřebných k tomu, aby se země stala vedoucí logistickou silou ve střední Evropě. Od té doby jsem tu byl asi pětkrát či šestkrát. Pokaždé jsem viděl, jak pozoruhodným způsobem se logistická infrastruktura zlepšuje a jak výrazně se investuje do technologií. Když sleduji firmy či regiony, které před sebou mají budoucnost, dívám se hlavně na jejich infrastrukturu a související investice. V úvahu beru také jejich polohu a blízkost k trhům, a to z hlediska dostupnosti zdrojů i spotřebitelů. V této oblasti vidím velký příslib pro Českou republiku i pro střední Evropu.

Přemýšlím-li o České republice, mám na mysli především lidi, které jsem tu potkal. Představují současnost této země i její budoucí příslib. Když někam cestuji, jen málokdy prostě přiletím a zase odletím. Udělám si čas, abych poznával lidi, jejich zvyklosti, pracovní návyky, místní jídlo, historii, vzdělávací systém a řadu dalších věcí. V České republice bych vedle vřelosti a pohostinnosti, s nimiž jsem se vždy setkával u místních lidí, chtěl zdůraznit ještě jedno slovo, které se k nim také hodí: pružnost. Češi v průběhu dějin dokázali, že umí dosáhnout všeho, na co se zaměří, a já věřím, že proto mají před sebou budoucnost.

 

Joel Sutherland

Joel Sutherland má za sebou více než třicetiletou kariéru odborníka v oblasti zásobovacích řetězců. Pracoval na vedoucích pozicích pro řadu významných firem, byl prvním americkým viceprezidentem společnosti Denso, největšího globálního dodavatele dílů Toyoty, působil také jako viceprezident ve společnosti International Paper, kde se podílel na vytvoření společnosti xpedx a jejím růstu v mnohamiliardového distributora. Zastával rovněž funkci viceprezidenta ve společnosti ConAgra, kde měl na starosti veškeré logistické operace v oblasti čerstvého masa. Pracoval také v zahraničí, například v Německu vybudoval a řídil 3PL logistiku v Sealand Services. Na konci devadesátých let stál u zrodu společnosti Transplace (více v rozhovoru) a pracoval v řadě dalších firem.

Joel studoval na Pepperdine University a na univerzitě v Jižní Kalifornii, kde rovněž působil jako asistent. V roce 2006 začal pracovat na Lehigh Univerzity v Pensylvánii jako výkonný ředitel Center for Value Chain Research a na této univerzitě také učil. V současné době působí na univerzitě v San Diegu, kde je výkonným ředitelem Institutu zásobovacích řetězců a rovněž učí studenty. Publikoval desítky prací a je autorem mnoha článků o logistice.

23.2.2016

Reliant s.r.o.

U Habrovky 1562/11 A

140 00 Praha 4

IČ: 49702726

DIČ: CZ49702726

Kontaktujte nás

e-mail: info@reliant.eu

tel: +420 241 44 28 21

Sledujte nás

Spisovná značka

C 22288 vedená u Městského soudu v Praze

Odkaz na PDF výpis z OR

 

Abychom Vám mohli nabídnout kvalitní služby a pokročilé funkce, využíváme cookies. Prohlížením tohoto webu s tímto souhlasíte.